soutěž / kulturní centrum

Hlavní náplní stavby je multifunkční sál se zázemím, který se má stát místem pro veškeré společenské akce malého švýcarského města.

Stavba přes nově vzniklou piazzetu sousedí s kapacitně nevyhovujícím stávajícím sálem, který má dochovanou specifickou dřevěnou konstrukci. V novém objektu materiálově navazujeme na tuto tradici. Zásadní částí návrhu jsou podzemní garáže, které slouží objektu pouze z části, v době kulturních akcí. Jinak fungují jako záchytné parkoviště v pěší dostupnosti centra města.

Spolupráce: Stéphane Pauli
Krajinná architektura: Ing. Andrea Honejsková / imaginario.cz

Badminton aréna Skalka

Návrh badmintonových kurtů včetně zázemí a přidružené kavárny s recepcí. Kavárnu jsme navrhli jako kontrastní filtr mezi pasáží obchodního centra a prostorem kurtů s výhledem na právě probíhající dění na kurtech.

grafika, orientační systém: Tereza Králová, Marta Maštálková, Martina Kupsová

Návrh interieru nového bistra, zaměřeného na zdravou lehkou kuchyni. Prostor byl v minulosti vinným barem a restaurací, cílem investora tedy bylo s ohledem na investiční náklady využít maximum původních prvků. Sejmuli jsme původní vynilovou podlahu a nechali zbroušený beton, prostor jsme sjednotili živou světlou malbou, doplnili květiny a barevné akcenty.

architektonická soutěž / ODMĚNA

soutěžní tým: Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Jiří Bláha, Šárka Guľašiová

Se složitou parcelou, uzavřenou za stávajícím bytovým domem na rozhraní původní vesnice a dnešního městského centra pracujeme v návrhu tak, aby se bytové domy staly plynulým přechodem těchto dvou oblastí. Sympatické téma startovacího bydlení pak promítáme do celého provozního fungování stavby i jejího výrazu. Usilujeme o přehlednost a jednoduchost návrhu, vytváření veřejných i poloveřejných zákoutí, dostatek soukromí jednotlivých jednotek a celkově mladou a svěží atmosféru celého areálu.

S klientem jsme se poznali v momentě, kdy již byla provedena základová deska stavby. Byli jsme původně osloveni pouze pro interiér s hlavním dotazem, "Kam dát jídelní stůl?". Jako řešení jsme nad již provedené základy navrhli nový objekt. Jedním z našich cílů bylo zapracování stavby do jejího okolí tak, aby i přes soudobý výraz přirozeně splývala s charakterem okolní krajiny a zástavby.

autoři: Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Jiří Bláha, Šárka Guľašiová

Krajinná architektura: Barbora Trojanová, David Trojan

Zadáním bylo upravit a rozšířit stavbu rodinné horské chaty. Zdvojnásobit počet pokojů i velikost společného obytného prostoru, aby zároveň nedošlo ke kompletní destrukci a ztrátě vazby na původní, svépomocí budovanou stavbu. Navrhli jsme objekt tvarově a objemově zopakovat jako přístavbu, štítem otočenou kolmo k původní hmotě, s přízemím propojeným v jeden obytný prostor. Původní část má zděné přízemí a štíty, přístavba je zhotovena jako dřevostavba s opláštěním ze smrkových prken, interiéry jsou kompletně obloženy smrkovou biodeskou. Zachováním a opakováním původního objemu si stavba jako celek ponechává drobné měřítko a zároveň poskytuje dostatek prostoru až pro osm osob.

Architektonická soutěž 2018

Statické řešení: Ing. Michal Drahorád, Ph.D.

Návrh mostu reaguje na jeho polohu a význam v kontextu města a zároveň na v současnosti nepřehledné urbanistické řešení na obou předpolích. Pylony, vynášející hlavní nosná lana přirozeně tvoří mostecké věže, brány mezi nábřežím a řekou. Stávají se důležitými orientačními body na obou březích. Koncept vychází z tradičního archetypu visutého mostu, v Praze dnes již zaniklého. Klenutými oblouky v mosteckých věžích a měkkou podélnou linií nosných lan se mostu k této historii přímo odkazuje.

Technická zpráva

Návrh výtvarného a konstrukčního principu Dvoreckého Mostu je z našeho pohledu především reakcí na jeho polohu v rámci města a na urbanistickou situaci na obou předpolích. Na smíchovském břehu most vstupuje do nepřehledné dopravní situace a celkového chaosu různých měřítek okolních staveb, v Podolí pak nástup na most není stávající uliční sítí a zástavbou nijak uvozen. V obou případech vnímáme jako úkol návrhu mostu tato negativa potlačit.

Naší odpovědí na stávající situaci je návrh visuté konstrukce mostu s tuhou zavěšenou mostovkou. Pylony, vynášející hlavní nosná lana, pro nás symbolizují mostecké věže, brány mezi nábřežím a řekou. Věže se na obou březích současně stávají jasnými orientačními body. Most tak pomáhá přehlednosti a urbanistické srozumitelnosti celého území.

Zásadním tématem při hledání vlastního výrazu stavby je pro nás tradice a respekt k historickému významu mostů. Vycházíme z archetypu zavěšeného mostu odpovídajícího prvním moderním pražským řetězovým mostům císaře Františka a Františka Josefa I. Podélnému pohledu jasně a srozumitelně dominuje křivka zavěšených nosných lan, zdůrazněná zdvojenými svislými závěsy, nesoucími mostovku.

V návrhu mosteckých věží pak spojujeme současný přístup k materiálům a tvarosloví s tradičním prvkem klenutého oblouku. Vnější líce věží uvažujeme betonové, pohledové, klenutí a vnitřní plochy pylonů navrhujeme z lícových keramických cihel, které svou barevností zapadají do pražského prostředí s dominantní barvou červených střech. Zároveň klademe důraz na celkovou čitelnost, jednoduchost a srozumitelnost celé konstrukce.

Visutá mostovka mezi věžemi umožňuje ponechat volné říční koryto, nad břehy je pak nesená klasickým způsobem. Toto řešení jsme zvolili zejména s ohledem na bezproblémový provoz v prostoru tramvajové zastávky, kde nám umístění závěsů nekomplikuje pohyb pěších v exponovaném místě mostu.

Řešení nosné konstrukce

Nosná konstrukce je navržena o třech polích s visutým středním polem a trámovými poli krajními. Hlavní nosné kabely jsou podporovány monolitickými rámovými pylony umístěnými na obou březích a kotveny do masivních koncových opěr. Hlavní trám je navržen jako ocelobetonová spřažená komorová konstrukce s proměnným počtem podélníků ve středním a krajních polích. Příčníky v hlavním poli jsou navrženy příhradové umístěné v místech kotvení závěsů. Deska mostovky je navržena monolitická spřažená s ocelovou konstrukcí a v proměnném příčném spádu.

Autorský tým: OTA (Tomáš Henel, Ondřej Fiala) + Motion Construction (Jiří Dvořák, Petr Jandák, Lukáš Táborský)

Krajinářské řešení: Klára Stachová

Grafický návrh: Šimon Brzobohatý

Vizualizace: FRAMs, OTA

Cílem studie nového fotbalového stadionu Benešov je celková revitalizace současného areálu, navýšení jeho kapacit a vytvoření přívětivého místa, které bude sloužit obyvatelům města pro provozování sportovních aktivit, hostování profesionálních soutěží ale i pro neformální setkávání.

Kompozice areálu vychází pragmaticky z prostorových limitů a kvantitativních požadavků stavebního programu. Návrh obsahuje dvě nová hřiště, každé se svoji tribunou. Na ose se poté nachází hlavní objekt sportovního zázemí, jenž bezprostředně přiléhá k oboum zápasovým hřištím.

Studie si následně klade za cíl vytvoření malého centra areálu umístěním bistra do strategické pozice pohybu návštěvníků a sportovců ze sousedních sportovních areálů nabízející výhled na obě hřiště. Okolí bistra je poté doplněno dětskými hřišti a pobytovými plochami.

Nevšední a citlivé zadání. Tím pro nás začala práce na návrhu soukromé kaple, uvažované pro rodinu a nejbližší přátele investora. Kaple stojí na soukromém pozemku, v jejím umístění mezi vzrostlými opadavými duby měl stavitel od počátku jasno. Je orientována v ose východ-západ, vstupem se obrací směrem k obci. Tvarování stavby vychází z myšlenek, které její vznik iniciovaly. Investor vyrůstal v Řecku, základní archetyp se zvonicí v průčelí mu byl blízký. Tento model jsme doplnili o přístupy z českého prostředí. Kaple balancuje mezi tradicí a současnými stavebními principy. Jednoduchou hmotu jsme načlenili pásem oken nad bočními stěnami, kde bychom v tradičním pojetí tvořili římsu. Obdobně jsme hledali rovnováhu i v materiálech. Břidlicovou krytinu, žulová ostění a trámový krov jsme doplnili o betonové bloky, které byly ručně vyráběny na místě, přímo v modulu kaple. Bloky v rozměru 80x40x10cm z prostého betonu jsou na delších stranách směrem k podstavě rozšířeny, čímž se výrazněji propisují jednotlivé vrstvy. Tím vzniká charakteristický vzhled zdiva a jde tak o hlavní zdobný prvek stavby.

V interieru je kaple opět zcela prostá. Základní materiály doplňují pouze ikony z cest rodiny a mobiliář tvořený lokálními řemeslníky.

foto: Tomáš Slavík

Na malém prostoru Letenské garsonky jsme navrhli úspornou dispozici, se snahou o chytře řešené úložné prostory a postelí zavěšenou na obnaženém betonovém stropě. Vestavné nábytky v bílé barvě splývají se světlým obytným prostorem a vynikají tak původní materiály a solitérní prvky nábytku. Kompaktní koupelna je k tomuto principu kontrastní, tmavá.

Ondřej Fiala, Tomáš Henel

Základem přístupu k návrhu bylo zhodnocení prostorových kvalit dnešní stavby a jejích vazeb na zahradu a okolí. Jako problematická z našeho pohledu hodnotíme veškerá současná provozní zázemí, jejichž ubouráním uvolňujeme prostor pro nové provozní centrum stavby. Naopak třídy ve starší i novější části stavby mohou být po stavebních úpravách důstojnými a světlými prostory, v kontaktu se zahradou, efektivně propojená novými vazbami. Doplňujeme samostatný třetí pavilon s novou třídou, dotvářející kompozici valbových střech semknutých kolem pevného provozního středu.

architektonické a provozně-funkční řešení

Provozní uspořádání vychází z urbanistických vazeb stavby na okolí a zadaného programu. Vstup do objektu navazuje na stávající bránu do areálu, kterou měníme na čistě pěší. Tímto hlavním vchodem vstupujeme do provozního a komunikačního zázemí stavby, s kancelářemi, kuchyní a jídelnou, která se stává těžištěm této centrální části. Celou tuto sekci objektu navrhujeme jako novou lehkou konstrukci, nahrazující dnešní funkčně a konstrukčně složitou a nepružnou strukturu. Tato koncepce nám umožňuje efektivní provoz kuchyně s přímým výdejem, bez nutnosti vytváření dalších prostorů k přípravě a servírování obědů. Jídelna s venkovní terasou je navíc rozšířením veřejných částí stavby umožňující další využití.

Z centrální sekce objektu vstupujeme do tří samostatných a shodně zónovaných tříd, z nichž ke dvěma využíváme stávající historická křídla stavby kde dnes třídy fungují, přidáváme však nová okna, průhledy, otevíráme prostory do krovu a doplňujeme nezbytná zázemí, jako kuchyňky a toalety. K těmto dvěma třídám doplňujeme třetí jako hmotově obdobný samostatný pavilon, s rovnocennou vazbou na zahradu i vnitřní provozy. Pro technická a skladová zázemí využíváme část dnešního suterénu stavby.

konstrukční, materiálové a technologické řešení

Po odbourání středové části stavby počítáme s obnovou zasažených částí krovu, které navrhujeme zateplit a částečně otevřít do interiéru tříd. Ponechané zděné části stavby uvažujeme s ohledem na provozní náklady i dotace na vstupní investici stavby zateplit kontaktním tepelně izolačním systémem se zopakovaním architektonického detailu fasád. Nové části doplňujeme jako přiznané dřevěné konstrukce, dotvářející materiálovou, barevnou a architektonickou pestrost objektu.

popis energetického konceptu

Stavbu navrhujeme jako ekonomicky i ekologicky odpovědnou, s nízkými provozními náklady, snahou o snižování emisí CO2 a vytváření zdravého prostředí, což je v souladu s požadavky zadání na čerpání dotačních titulů. Uvažujeme s podlahovým vytápěním tepelným čerpadlem země-voda, rekuperací a tepelnými zisky z prosklených ploch. K dostatečnému proslunění jídelny navrhujeme střešní světlík obrácený k východu. Nezbytným doplněním je instalace FVE na zelené střeše provozní sekce. V teplých měsících funguje systém opačně. Reverzním procesem tepelného čerpadla můžeme prostory chladit, okna do tříd a východní světlík doplňujeme o venkovní stínění. Světlík využíváme i pro přirození větrání, které může být řešeno i automatizací v nočních hodinách.

Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Šárka Guľašiová, Tereza Čechová, Olha Marinich, Klára Stachová

Pás zeleně, uvažovaný pro stavbu mateřské školky, je v současnosti důležitým oddělením areálu volného času a okolní zástavby. Zároveň je při pohybu v areálu jeho přirozeným těžištěm a prostorem oddychu. Nově navrženým objektem usilujeme o zachování a podpoření obou těchto významů. Podlouhlá jednopodlažní budova školky vytváří jasnou novou západní hranici území s vlastní soukromou zahradou navazující na okolní zeleň a parková plocha na místě dnešních garáží se vzdušným výhledem do prostoru atletického stadionu rozšiřuje rekreační a pobytové zázemí areálu. Jemná rozhraní veřejných a soukromých prostorů, vzájemná komunikace a průhledy mezi objektem školky a areálem a také nově navržená parková plocha s herními prvky a prostorem pro stánek s občerstvením, společně přirozeně doplňují a utvářejí novou náladu celého území.

Urbanistické řešení a doprava

V úvahách o umístění stavby a řešení jejího bezprostředního okolí vycházíme z celkové představy o budoucím řešení areálu volného času a prostorových možností, zohledňujících specifika místa – sklon terénu, ochranné pásmo VN, velikost parcely apod. Cílem našeho návrhu je vymezit nové budově školky vlastní soukromý prostor a zároveň ji vtáhnout do dění. Jejím životem doplnit a oživit areál volného času, vytvořit mu přirozenou hranici a v nejbližším okolí formovat volnočasové těžiště území, s parkovou plochou a doplňkovými funkcemi. Rušíme stávající objekt garáží a v jeho místě, s rozhledem do atletického oválu, se tak otevírá prostor pro pás zeleně, navazující na dnešní vzrostlé stromy a cestu pokračující k multifunkčnímu hřišti.

Dopravní obslužnost školky řešíme přetrasováním dnešní komunikace skrz areál tak, aby nedocházelo k duplikování zásobovacích cest. Svým zpracováním a parametry je řešena tak, aby bylo zřejmé její lidské měřítko pro bezpečný pohyb uživatelů v území. Všechny ostatní cesty navrhujeme pouze pro pěší a cyklisty.

Architektonické řešení

Objekt školky je jednopodlažní hmota s hlavní vstupní chodbou, která zároveň slouží i jako sdílená šatna. Každá třída má svou skříňkovou sekci, pohyb rodičů při příchodech i odchodech je tak velmi jednoduchý a přehledný. Skrze prosklenou fasádu směrem k parku navíc umožňuje kontakt s okolím v takové části stavby, kde nedochází k narušení soukromí dětí. Hlavní chodba je ohraničena na obou koncích zázemím školky, tj. kuchyní se sklady a na druhé straně administrativou a prostory učitelů a personálu. Jednotlivé třídy navrhujeme jako otevřený prostor, s variantním oddělením herní a denní zóny pomocí závěsu a s vyvýšenou částí pod okny. Nepravidelné půdorysné tvary vytvářejí před třídami specifická zákoutí, pomáhají jejich odlišení a rytmizují hlavní chodbu.

Konstrukční a materiálové řešení

Školka je s ohledem na akustiku, tepelnou stabilitu a udržitelnost výstavby kombinací zděných konstrukcí a dřevěného trámového stropu v kombinaci BSH nosníků a CLT panelů, překrytých skladbou zelené střechy. Dřevěné vazníky podepřené venkovními sloupy a středovou ztužující nosnou stěnou vytvářejí prostor pro přehlednou vnitřní dispozici. Přiznaný konstrukční systém je zároveň zásadním prvkem formující architekturu budovy a její náladu. V interiéru doplňujeme přírodní materiály a zemité tónovaní povrchů stěn a podlah.

Energetická koncepce

Objekt je navržen tak, aby plnil pasivní standart nezbytný pro čerpání dotačních titulů. Uvažujeme s podlahovým vytápěním tepelným čerpadlem země-voda, rekuperací a tepelnými zisky z prosklených ploch pod přesahem střechy. K dostatečnému proslunění tříd doplňujeme střešní světlík obrácený k východu. Nezbytným doplněním je instalace FVE na střeše světlíku. V teplých měsících funguje systém opačně. Podlahu můžeme v noci mírně zchladit reverzním procesem tepelného čerpadla, prosklené fasády jsou v provozních hodinách pod přesahem střechy a východní světlík je doplněn o venkovní stínění. Navíc světlík využíváme pro přirození větrání, které může být řešeno i automatizací v noci, ještě před příchodem dětí do tříd.

1. místo v soutěži Koma modular

finálová účast Young Architect Award (YAA)

Cílem návrhu bylo navržení bytového souboru malometrážních bytových jednotek – tzv. startovacích bytů, s využitím pozitiv montované modulové technologie. Důraz byl kladen především na funkční a provozní řešení jednotlivých bytů, budov i celého areálu.

S přihlédnutím k charakteru stávající okolní zástavby bylo celkové řešení navrženo se snahou z této rozvolněné zastavěnosti hmotově vycházet, ale zároveň nabídnout vyšší hustotu obyvatel. V souladu s touto ideou byly navrženy izolované bytové domy s malým počtem bytových jednotek, volně rozmístěné po pozemku. Tím vzniká koncept, který nabízí v rámci bytových domů prvky z rodinného bydlení, které je zastoupeno v nejbližším okolí.

Tato skutečnost by měla vést k plynulému začlenění nového souboru do stávající zástavby. První obytné podlaží je umístěno jedno patro nad terénem. Parter je ponechán volný. Území je pak volně průchozí v celé své ploše a je řešeno jako nepřerušený park s aktivními prvky – dětská hřiště, drobná sportoviště apod. Navržen je také malý lokální obchod se základním sortimentem.

Charakter fasád se snaží co nejméně narušovat vytvořené parkové prostředí. Perforované desky v bílé barvě doplňují textilní rolety, které umožňují úplné uzavření domu, který pak tvoří jednolitý kompaktní celek fungující pouze na principu kontrastu měkkého a tvrdého materiálu.

Návrh a realizace scény, včetně mobiliáře. Design logotypu, trofejí.

Stylizace scény odpovídá tématu ročníku - pošta. Rámy obálek díky fotolumiscenčnímu nátěru při ztlumení světel samy září.

Stolek s kamerkou při projekci filmů mění barvu na červenou a umožňuje tak práci s atmosférou projekce.

Návrh interiéru kavárny včetně dispozičních úprav.

Základem byla úprava dispozičního řešení tak, aby celý prostor fungoval jednotně, přitom nabízel ruzné druhy sezení a zákoutí. Velký výškový rozdíl mezi prostorem baru a spodní místností jsme předělili vloženým podiem, které kavárnu dělí na tři výškové úrovně a približuje místa v polosuterénu k ulici.

vyzvaná soutěž / 2.místo

soutěžní tým: Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Jiří Bláha, Šárka Guľašiová

Cílem návrhu pro nás bylo zvolení vhodného hmotového řešení tak, aby nová stavba uzavřela a doplnila přilehlá veřejná prostranství a zároveň hledání její vnitřní náplně a celkového potenciálu. Objekt vidíme jako příležitost k vytvoření reprezentativního veřejného centra vědeckého života, místa k setkávání, práci a prezentacím ve velkorysém moderním prostoru, adekvátním světovému významu laserových center v Dolních Břežanech.

architektonická soutěž / ODMĚNA

soutěžní tým: Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Šárka Guľašiová

Urbanistické řešení:

Rozhodli jsme se pro práci s jednou kompaktní hmotou, v měřítku adekvátním okolní zástavbě a významu budovy. Hmotu s obdélníkovým půdorysem umisťujeme k východní hranici pozemku, abychom tak získali důstojný předprostor úřadu s dominantním hlavním vstupem z prostoru od kostela. Usilujeme také o to, aby veřejný prostor stavbu ze všech stran přirozeně obtékal. Hmota stavby a pozice hlavního vchodu zároveň uzavírají osu příjezdu do území, mezi stávajícím úřadem a kostelem. Naším cílem bylo navrhnout stavbu, která do uzemí přirozeně zapadne a zároveň bude jasným pevným bodem obce. Členění fasád, materiálové řešení a proporce stavby formulujeme tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o budovu úřadu, nikoliv školu, hospodu, nebo bytový dům. Zároveň obecní úřad vnímáme jeho tvaroslovím a celkovým charakterem stále jako stavbu venkovskou a tak k ní přistupujeme.

Spolupráce: Ing. arch. Eva Hrubanová, Ing. Klára Stachová (Ateliér Krajinka)

Foto: Benedikt Markel

Základním tématem je hledání potenciálu stavby a jeho následné maximální využití. Odstraňujeme nánosy nekvalitních přestaveb z dob po uzavření pivovaru, očišťujeme původní hodnotné detaily a propojujeme jednotlivé prostory do velkorysého celku.

Zpočátku bylo zásadní rozvrhnout provozy v rámci areálu a samotné stavby tak, aby jejich různorodé využití korespondovalo s objektem a charakterem jeho prostor.

Varnu - základní prostor pivovaru, ponecháváme v místě varny původní. Vybouráváme zazděné okenní otvory a vaření piva tak otevíráme do dvora i zámeckého parku. Varna, jako srdce celého pivovaru, je tak součástí veškerého pohybu a aktivit areálu. Tvoří pozadí koncertům, v nočním osvětlení dodává charakter venkovnímu sezení, přes den pak do dvora přivádí život.

Pivnici, jako nejrušnější provoz, umisťujeme nejblíže k náměstí, přímo ke vstupu do pivovarského dvora. Její prostor, původně humna na klíčení sladu, je uzavřen klenbami a tedy s velmi tradiční hospodskou náladou. Restauraci naopak vkládáme do patra, které nabízí výhledy do zámeckého parku.

V celkovém designu stavby se držíme několika zásad.

Prezentujeme co je z původní stavby hodnotné. Doplňujeme dle původních plánů a historických fotografií části, které byly přestavbami pivovaru zdecimovány - a to především nezbytný pivovarský hvozd s typickým ventilačním komínem. Držíme charakter historické průmyslové stavby a to včetně materiálového a barevného řešení.

V částech stavby, které zasahujeme novými aktivitami a kde v původním objektu nejsou stavební prvky k zachování, pak naopak k architektuře přistupujeme soudobě. Navrhujeme velká prosklená okna do recepce a restaurace. K technickému řešení přistupujeme současně, ale s respektem k tradici.

Technické řešení, projekt a spolupráce: Jiří Bláha

Krajinářské řešení: Andrea Junková

Foto: Tomáš Slavík

Skrytý v historické části Střešovic, v příkrém svahu, s dostatkem soukromí i výhledem na město. V původní historické stopě a s respektem k charakteru okolní zástavby jsme navrhli soudobý rodinný dům s dostatkem prostorů k odpočinku, pro práci i častému setkávání s přáteli. Jednotlivé funkce jsou provázány do členitého vnitřního prostoru kombinujícího velkorysost i útulná zákoutí. Barevně tlumený interiér kombinující režné materiály a dřevo komunikuje velkými okny se zahradou, koncipovanou svou uzavřeností jako další pokoj. Dům, včetně jeho vybavení, byl navržen i realizován s velkými nároky na detail a jejich řemeslné provedení.

Návrh recepce je v tomto případě odrazem rychle se měnící rostoucí společnosti. Nikdo neumí odhadnout, jak dlouho bude společnost na jedné adrese. Zadáním proto byla jednoduchá úprava vstupního prostoru, které je frekventované jak v rámci vnitřní komunikace zaměstnanců, tak místem pro příjem pošty nebo krátké schůzky.

Jako hlavní motiv jsme zvolili perspektivní optický klam s logem Zoot, které zasahuje do všech částí nepravidelného půdorysu a je kompletní a nezkresleně viditelné pouze z jedné pozice při příchodu. Jednoznačnost tohoto motivu prostor sjednocuje a zároveň neovlivňuje jeho funkčnost a prostupnost.

stavba: VETAMBER

foto: Benedikt Markel

Zadáním byla jednopatrová novostavba rodinného domu s garáží, pro čtyřčlennou rodinnu.

Stavba se nachází v rozvojové oblasti města, s moderním chararakterem okolní zástavby dle regulačního plánu. Většina domů v okolí jsou dvoupodlažní. Aby stavba zapadla mezi vyšší sousedy, navrhli jsme k vodorovné hmotě malou věž. Klient, volnočasový spisovatel sci-fi, v ní získal malou pracovnu vyvýšenou nad obytným podlažím domu.

Projekt: Ing. Jan Panoch

Zahradní architektura: Ing. Zuzana Blažková

Realizace: Chytrý dům s.r.o.

Stavba: Tresa

Foto: Tomáš Slavík

První návštěva pozemku v nás zanechala velice rozpačité pocity. Atmosféra byla negativní a ovlivněná spory bývalých majitelů, kteří násilně rozdělili dům i zahradu na dvě neprostupné části. Důvěrou investorů ve šťastný konec se toto podařilo během procesu návrhu i realizace beze zbytku odstranit.

Již před začátkem prací na studii měli stavebníci jasno ve dvou věcech – v domě bude tradiční pec a koupelna s oknem do zahrady. Pec jsme navrhli jako dominantní prvek půdorysně skromného, ale výškově velkorysého obytného prostoru, a okno z hlavní koupelny směřujeme přímo na vzrostlý rododendron.

Stodolu jsme otevřeli novými velkorysými okenními otvory, vzhledem k jejímu technickému stavu jsme ji však funkčně využili pouze jako střechu. Vizuálně ale plní zásadní úlohu. Díky průhledům a dispozičnímu uspořádání ji člověk neustále vnímá a má pocit, že je její součástí, že je v prostředí a náladě starého domu, přestože je v budově zcela nové. Vlastní vestavba je ve stodole umístěna nepravidelně, s různě velkými odstupy od obvodových stěn, čímž vzniká několik mimořádných míst, která jsou na rozhraní vnitřního a venkovního prostoru.

Veškeré původní části stavby jsme sjednotili barevně i materiálově, rozdílné pouze ve struktuře. Nová vestavba je naopak kontrastní – obložená tmavě šedými heraklithovými deskami, které navazují na hrubost původní fasády, přesto jsou zcela soudobé. Interiéru dominuje přírodní dubová podlaha, doplněná o prvky z režných cihel, OSB desek a nosných prvků krovu.

Soutěžní tým: Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Šárka Guľašiová

Cíle návrhu

• Navýšit stávající kapacity a doplnit nové provozy.

• Nenarušit charakter školy a celkovou náladu areálu a architektury.

• Umožnit realizaci návrhu při zachování provozu školy.

• Dodržet jednotlivé prostorové a provozní vazby.

• Respektovat územní plán a požadavky obce na zachování dopravní obslužnosti území.

Urbanistické řešení

Dnešní areál je tvořen souborem budov při západní straně pozemku, obklopujících centrální dvůr, zahradu. Novými stavbami tento princip dále podporujeme a nové stavby doplňujeme tak, aby dvůr spoluutvářely. Objekt nové jídelny umisťujeme na východní hranu areálu a navrhujeme zastřešené venkovní propojení s budovami I. stupně. Tato vazba je umožněna přesunutím zahrady mateřské školy do nového prostoru mimo dnešní areál, na obecní pozemky při vstupu do mateřské školy. Uvažované parkoviště a sportovní halu umisťujeme na pozemek čerpací stanice a navrhujeme mimoúrovňové propojení s areálem školy. Dopravní řešení maximálně vychází ze stávajícího stavu vjezdů a principu obslužnosti území, zároveň návrhem zklidňujeme dnešní provoz před vstupem do areálu školy.

V návrhu pracujeme s úvahou o přepracování projektu gymnázia (budova Brixi) a to s ohledem na vyšší zadané kapacity, než jsou prostorové možnosti stávajícího projektu. Ponecháváme pozici stavby i její vazby na okolí.

Architektonické řešení

Při hledání výrazu staveb jsme vycházeli z nálady současného stavu areálu a snažili jsme se tuto atmosféru nenarušit, naopak podpořit a doplnit. Vstupem, jídelnou a novými propojeními v rámci školní zahrady nevytváříme dojem instituce, nabízíme nová zákoutí a navzdory navýšeným kapacitám nových prostor usilujeme o lidské měřítko, obdobné dnešnímu stavu. Budova gymnázia pak může směřovat k hmotově jednoduššímu a pravidelnějšímu výrazu, bližšímu okolní městské zástavbě. Sportovní halu, jako měřítkově zcela odlišný typ stavby, propojujeme architektonicky s areálem především zvoleným materiálovým řešením, svou formou je tato stavba svébytným solitérem, se snahou nevytvářet městskou bariéru, ale naopak se otevírat do všech přilehlých veřejných prostranství. Podlaha tělocvičny i hřiště je vyzdvihnuta nad parkoviště, což zjednodušuje jak pohyb vozidel, neklade nároky na náročnou podzemní stavbu a zároveň, s ohledem na nutný mimoúrovňový přístup z areálu školy, neprodlužuje trasu do tělocvičny po vystoupání na propojovací lávku.

Materiálové a konstrukční řešení

Z požadavků zadání i z provedení současných budov školy je zřejmý záměr o přírodní materiály a v tomto směru v návrhu pokračujeme. Ve velké míře užíváme dřevěné prvky. Hala je navržena jako přiznaná celodřevěná konstrukce, s užitím dřeva počítáme i na zastřešené cesty v rámci areálu a jako pohledové prvky na podbitích přesahů střech. Pohledové stěnové konstrukce jídelny a nového vstupu uvažujeme z dusaného betonu, čímž stavbě dodáváme přirozené zemité tóny.

Návrh interiérů výroby vína, degustačního sklepa a apartmánů.

Kompletní návrh interiérů a změn dispozic do nově vybudovaného komplexu, který vznikl v blízkosti vinice Salabka v Praze - Troji.

Celková atmosféra projektu je zásadně ovlivněna geniem loci místa a zároveň snahou přiblížit se náladě vinic ve francouzské Provence.

foto: Benedikt Markel a Salabka

Autorský tým: Tomáš Henel, Ondřej Fiala, Šárka Guľašiová, Tereza Čechová, Olha Marinich

Krajinářské řešení: Cenevitae s.r.o., Ing. Jiří Grulich

Technická spolupráce: Motion Construction s.r.o., Ing. Jiří Dvořák

Zadáním studie je rozšíření areálu Školy da Vinci o nové objekty jídelny, sálu, gymnázia, internátu a sportovní haly. V souvislosti s rozšířením jsou navrženy i prostorové úpravy stávajících částí tak, aby areál po dostavbě tvořil nový konzistentní funkční celek. Rozšíření areálu má vliv na přilehlá veřejná prostranství, dopravní řešení území a krajinné úpravy v rámci areálu.

SPORTOVNÍ HALA

Hala je spolu s venkovním hřiště vyzdvihnuta nad nadzemní parkoviště s kapacitou 87 vozidel. Patro s parkováním tvoří pevnou železobetonovou podnož plně dřevěné konstrukci sportovní haly se zázemím. Venkovní i vnitřní hřiště formátu 40x20m sdílí šatny, nářaďovnu a hygienické zázemí v centrální části stavby. Objekt je doplněn o malý taneční sál a fitness. K venkovnímu i vnitřnímu sportovišti přiléhá tribuna s kapacitou cca 150 diváků. Hala je mostkem propojena s objektem vstupu. Vytápění je uvažováno vzduchem a vodními sálavými panely na stropě vnitřního hřiště, ostatní místnosti mají podlahové vytápění. Otopný systém je zásobován ze samostatného energocentra v rámci budovy.

DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ

Stávající provoz školy je obsluhován vlastním parkovištěm z ulice Na Drahách, stejně jako zásobování kuchyně. Čerpací stanice na pozemku budoucí sportovní haly má vlastní vjezd a výjezd do ulice Zbraslavská. Další vjezd do areálu je z ulice 5. května. Zásadní úpravou je nové nadzemní parkoviště pod sportovní halou s kapacitou 87 míst. Parkoviště bude přístupné ze stávajícího vjezdu z ulice Zbraslavská, s možností vjezdu i výjezdu i do ulice Na Drahách. Vlastní parking je tvořen jednosměrnými komunikacemi a šikmými stáními s okružním provozem. Do území jsou doplněny pěší trasy.

Výstava obalů v Národním zemědělském muzeu

Zádáním byla výstava vývoje potravinových obalů od historie k současnosti.

Hlavní prostorovou ideou byla možnost volby. Expozice je roztříděna do výstavních boxů podle ideových okruhů. Není mezi nimi žádná jasně daná cesta ani pořadí.

Z jednoduchého černobílého základu barevně vystupují exponáty.

Příběh dotvářejí všudypřítomné velkoplošné malby výtvarníků Davida Böhma a Jiřího Franty.